Uf, byla to makačka 🙂 Ale moc mě to bavilo. Asi víc, než to možná bude bavit vnučku 🙂 Myslím, že na některé karty je ještě malá (má 2 roky), ale výhoda těchto karet je v tom, že se mohou dávat postupně. U prasátka (pokladničky) jsem se musela poradit s Jarmilkou (Jaruš, díky), protože mi nebylo jasné, jak mince propadávají na druhou stranu. Něco je inspirace z netu, něco je z mojí hlavy. Kdo toto zkusil tak ví, že to nejsou desítky, ale opravdu stovky hodin titěrného tvoření 🙂 Ale co bychom pro ty naše malé prdelky neudělaly, že jo? 🙂

Další fotky dám do komentářů, protože se mi sem všechny nevešly 🙂